Kočky na dietě III.

Zhruba někdy na Vánoce jsme u Mášenky a Adélky nastolili přísnou hubnoucí dietu. Připomeňme si, že Mášenka v té době vážila 6,20 kg a Adélka 5,20 kg. Přijatelná váha u každé z nich by měla být nejméně o kilo nižší. Kočičky vykazují minimum pohybu a jsou velmi pažravé. Zapeklitá kombinace.

Po Novém roce byla obě zvířátka převážena a zjistila jsem tak následující: Mášenka si váhu udržela, Adélka 20 dkg… přibrala. Při nedávné technické prohlídce nám veterinář rádobytaktně sdělil velkou novinu, že kočky jsou obézní. Když k Adélce přikládal stetoskop, sděloval: plíce čisté, srdíčko lehce zrychlené… Zamrazilo mně a naivně jsem se zeptala: „To má z toho, že je tlustá?“ „Ne,“ odvětil doktor mile, „to má z toho, že je teď ve stresu. Ale protože je tlustá, špatně to srdce slyším!“ „Pffff!“, řekla mračící se Adélka a vypustila na doktora další oblak chlupů. Nicméně nás pochválil za užívání diety, ale když zvěděl fakta o Adélčině váhovém přírůstku, chytil se za hlavu a přikázal: „Ty kočky se MUSÍ hýbat!“

Doma jsem tedy zpytovala svědomí a poté vytáhla ještě zabalená luxusní peříčka na udici. Nedělala jsem si vůbec žádné naděje, vím, jak tyto pokusy dopadají, zatím vrcholným číslem našeho krotitelského úspěchu je zhruba tříminutový Mášenčin zájem o laserovou tečku na podlaze. Strhl se však naprosto nečekaný povyk a to, co následovalo, jsem si musela poznamenat červeným písmem do svého pomyslného deníčku. Obě korpulentní šelmy (pěkný slovní paradox) větřily jak ohaři, kvíkaly vzrušením a – světe div se – za poletujícími peříčky BĚŽELY! Z jednoho konce bytu na druhý, tam a zpátky, přes postel a na pohovku, na škrabadlo a do krabice, pod stůl a chodbou zase do ložnice, skákaly do výšky a po ulovení toho podivného ptáčka zase pouštěly, aby se za ním mohly znovu rozběhnout. Nevěřila jsem vlastním očím. Zadýchaná jsem kočky pozorovala a snažila se zjistit, jestli nedošlo k obvyklému klamu, kdy dech sotva popadající člověk nabývá mylného dojmu, že i kočky jsou vyřízené. Ale opravdu, Mášenka s pootevřenou tlamičkou a vykulenýma očima rychle dýchala a nespouštěla z peří zrak. Stejná situace se opakovala i další dny a já neodolala a provedla kontrolní vážení. Dopadlo nade vše očekávání – Mášenka 5,95 kg, Adélka 5,25 kg! Peckovi se zdálo, že i vypadají hubeněji. Tuto domněnku nemohu potvrdit ani vyvrátit, jsem bohužel velmi špatný pozorovatel.

Nicméně tři dny poté jsme se u veterináře vyskytly s Adélkou opět, neb jí bylo třeba odstranit zubní kámen. Pro účely narkózy je nutné zvědět váhu zvířátka. Představte si, ta kovová digitální potvora vyplivla jakési úplně nesmyslné cifry! Prý 5,40! Uklidňuju se tím, že naše váha na zavazadla měří jinak. Ale ke kontrolnímu převážení jsem se zatím neodhodlala. Blaze nevědomým!

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Domácí lékař, Testujeme, Tipy a nápady se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.