Jak jsem byla krutá

kozlíky kozlíky duc

 Začnu tak trochu obloukem. Ale asi ve třetím odstavci se dostanu k tomu, jak jsem byla nařčena z krutosti, a pro jistotu hned zkraje upozorním útlocitné čtenáře mužského rodu, že to nebude úplně pohodové čtení. A teď už k tématu: Naši milí ovčáci čtveráci nám tvrdili, že kozel je zvíře odolné, mráz mu nevadí, domeček nepotřebuje, krájet jabka mu nemusíme… Internety to v podstatě potvrdily, ale… já jsem osoba jemného založení a kozlík na dešti mi trhá srdce, takže jsem plánovala prozatímní halabala rekonstrukci kurníku. Zdravotní stav mi však úplně nedovolil dále se v záležitosti angažovat, tudíž jsme přešli k jednoduššímu, a nutno podotknouti velmi funkčnímu řešení.

stín a jeho kozel

To se takhle kozlové jednoho větrného dne bezostyšně nastěhovali do velké psí boudy a vesele tam chrněli. Alf se nacpal do menší boudy a Benji smutně zíral dveřmi do temné noční kuchyně. Toto všechno jsem zjistila, když mě vichr o půl druhé probudil a já šla na záchod a následně (přivázaná řetězem k botníku) na dvůr. K vyhánění kozlů z boudy jsem nebyla řádně oděna ani naložena, zahnala jsem tedy oba psy do chodby a šla spát. V té době mi též bylo jiným členem domácnosti naznačeno, že kozlové ale opravdu příšerně smrdí, a že je neúnosné, aby dále setrvávali na dvorku v těsné blízkosti domu. Inu na druhý den byl tedy vytvořen provizorní přístřešek pomocí dvou starých dveří důmyslně opřených o kůlnu a útulně vybavený slaměnou postýlkou. Kozlíci se brzy zabydleli, bylo jim zamezeno v přístupu na dvůr, což jsem oplakala, a psi se vrátili do své maringotky.

čuchání k zadkům je očividně oblíbená kratochvíle většiny zvířat

Každopádně když příštího týdne přijel zvěrolékař a provedl na dobytčatech drobný, leč kontroverzně nahlížený zákrok, bylo mi vyčiněno, že jsem krutá. A jak jsem mohla. Vyčiněno mi bylo a) tím členem domácnosti, který si stěžoval na neexistující zápach moči mladých kozlů, a co hůř b) naším Bořkem stavitelem, kterého jsem zneužila jako veterinární sestřičku. On totiž ten pan doktor je tak trochu filuta. Když jsem mu řekla, že s kozlíky nebudu moct příliš manipulovat, řekl mi, že to nevadí, ať si jen seženu někoho na přidržení. Pochopila jsem to tak, že ten dotyčný někdo kozlíky odchytí, přidrží, aby si je doktor mohl přispat injekcí, a tím jeho služby jakožto asistenta skončí. Kdyby nebyl náš Bořek toho dne na stavbě, měla jsem v plánu požádat někoho z Bořků naproti u sousedů. Bože, ještě že na to nedošlo, nejspíš by nám pak z pomsty podpálili barák. Náš Bořek nám barák jistě nepodpálí, protože ho sám stavěl a má k němu vztah. Určitě. Že. Ale zpět k akci kastrace.

Pochytali jsme tedy postupně oba kozlíky a pan veterinář jim píchl uspávadlo. Malý se brzy potácel do lehu, velký si dal trochu na čas. Tím se ovšem rozhodlo, kdo půjde pod nůž první. Víte, já mám o kastracích tak trochu zkreslené představy. Vezme se kočka/pes, odveze se ráno na veterinu, předá se, odpoledne se probuzená/ý vyzvedne, zaplatí se asi 1400 za kus a jede se domů, kde se pěkně v teplíčku pacient zotavuje, aby se pak za pár dní jelo na kontrolu, možná přepíchnutí ATB, když si to ti pitomci vylizujou, vytahání stehů a podobně. Tak s kozly to tak úplně jako není. S dobytkem se očividně nikdo moc nemaže. Teda, ne že bych si chtěla představovat, jak vezu dva kozly někam na veterinu svým autem. Jako už jsem vezla spoustu různorodého materiálu, od dětí, koček, psů, až po obří kameny a balíky slámy, ale kozy ještě ne. Už se vidím, jak je na vodítkách vedu přes silnici a spořádaně se usazujeme spolu s morčaty a jorkšírky v čekárně. Takže je to jinak. Ztepilý veterinář s brašnou přijede až k vám do dvora, požádá o kýbl s vodou, mýdlo a ručník a nějaký polní operační stůl. Pak vás požádá o „přidržení“ kozlíků, což teda, jak jsme si už řekli, neznamená, že je jenom chytíte a počkáte, až jim doktor píchne injekci. To znamená, že je zvednete na ten stůl a držíte je v takovém polosedu. Celou tu dobu! Pan doktor si přitáhne inkriminované partie k sobě, omeje je tím mýdlem, co jste mu přinesli (naivně jsem si myslela, že si jím chce mýt ruce), lokálně to kolem pytlíku injekcí umrtví no a pak už se dějou strašný věci a vy se na to nemusíte, ale stejně díváte, že. Jako jestli to tady čtou nějací kluci, tak se nezlobte, nechci vám působit trauma. Bořek se vzpamatovává dodnes a nenávidí mě. Prý to nemůžu pochopit. No nemůžu, já mu to neberu. On zas nemůže pochopit menstruace, záněty dělohy, porody a další otravnosti spojené s ženským ústrojím, že.

další čuchač

Ale nebojte, já to tu nehodlám barvitě líčit. Prostě je to rychlovka. Fik, šmik, je to pryč. Není to hezký. No. To, co zbyde, se poleje Betadinem, píchne se něco proti zánětu a nechá se to tak. Kozlíci se něžně odnesou na slaměné lože a nechají se vyspávat. Za pár hodin už postávají a žerou trávu. Ani na vás nejsou naštvaní. No fakt ne. I Bořek uznal, že oba vypadají v pohodě, jak kdyby se nic nestalo. Ale stejně mě nenávidí. Bořek, ne kozli.

kozlík kontroluje redukovaný pytlík

Prostě to muselo být. Když nenatrefíte na jedince s rodokmenem a nemáte zakrnělý čich jako já, bylo by sebemrskačství žít s nekastrovanými kozly. Tak jsem vám to radši řekla, abyste byli v obraze, až vám třeba jednou taky rupne v bedně a pořídíte si nějaký ten minidobytek. Pokud jste to vědět nechtěli, tak pardon. Ale varovala jsem vás hned na začátku :)

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Domácí lékař, Události, Ze života se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u Jak jsem byla krutá

  1. IviKivi napsal:

    Já tě miluju! Tedy – tvého vtipněpsavého ducha :-) ! Dnes mi bylo neveselo truchlivo, skrzevá pracovní proces, ale k údivu kolegů se tady řehtám a prskám oběd na monitor :-D

  2. JANA Piki napsal:

    Mohu potvrdit předchozí slova Ivi Kivi. Až vám nebude nic moc, vlezte na tyhle stránky. A vzkaz autorce : Kdybyste vydávala knihu, beru několik výtisků.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *