Pozor: asi to bude bez pointy

Čím víc psaní odkládám, tím míň vím, jak začít. Takže do toho, ale fakt nevím, co z toho vyleze.

Založila jsem na zahradě jezero (čti louži plnou komářích larev) a dnes ráno pozorovala ptáky, jak si z toho dělají koupaliště. Obě kočky někde čumákovaly, místo aby nadšeně sledovaly ten cvrkot. Když se Adélka uráčila dostavit do svého parapetního pelechu, ptactvo už se někde sušilo, ale do okna vlítla vosa a shodila ji na zem. No, asi ne úplně, slyšela jsem jen bzzz a bum, sebrala Adélku z podlahy, vosu dorazila pantoflí, těžko říct, zda tam byla nějaká interakce nebo kočička jen neodhadla šíři pelechu při otáčení na druhý bok. Z jejího výrazu sázím na variantu bé. Kde je Jarin, nevím doteď. Stejně jako Lindička, i on se umí zašít na místo, o jehož existenci v domě nemám tušení, a o několik hodin později (když slyší zvuk dosypávání granulí) z něj vyleze tak nenápadně, že zůstávám v nevědomosti i nadále.

Taky jsem zrušila jeden záchod. Já vím, že jich má být tolik, kolik je koček plus jeden. Ale já měla vždy mínus jeden a bylo to v pohodě. Pro Lindičku jsem tedy jeden speciální přistavila, ale nestála o něj a chodila dál na ten nejfrekventovanější jako zbytek smečky. Pokud neudělala louži kdekoli jinde. Teď, když máme záchod jenom jeden, vznikla delší odchozí trasa v krytém prostoru a vynese se tak méně písku ven. Prvních pár dní jsem si nemohla zvyknout, že nevysávám osmkrát denně a písečné dálnice nevedou od záchodu až na druhý konec bytu, a to i vertikálně.

Vůbec je tu nějak málo písku a vesměs vysávám jen Jarouškovy chlupy a Marův bordel z rohlíků. Je to fyzická úleva, to jo. Měsíce živená nenávist k vysavači sice nepominula, ostatně činnost s tímhletím domácím krámem mě iritovala odjakživa, ale že by se dostavila nějaká zásadní úleva, jakože hurá, můžu si místo vysávání nejprve udělat snídani nebo tak něco, to teda taky ne… 

Průser je, že tomu vůbec nerozumím. Proč mi Lindiččin odchod připadá nesmyslný a nespravedlivý a vůbec špatný. Postupně si zas probírám všechny konce, co už jsem absolvovala, a se všema, dokonce i s Babetčiným už jsem se tak nějak dokázala srovnat, ale s Lindičkou to pořád nejde a přitom ten její byl ze všech nejočekávanější a měl být nejúlevnější, ale nebyl a já nevím proč.

Tak o tom budu ještě nějakou dobu přemýšlet.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Neveselý koutek, Události, Ze života se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *