Pes v domě, psychiatr za dveřmi

Jak jste patrně již vytušili z Alfova úvodního deníčku, v naší domácnosti je teď velké pozdvižení. Adélka kulí oči a syčí, Mášenka kroutí hlavou v bezpečí výšek, lidi křičí, mop se nezastaví a Lindička si koleduje o prokouslou tepnu. Ano, před pár týdny jsme si přivezli štěně. Malé černé kulaté medvídě se srandovně bílou špičkou ocásku. Za tu dobu stačila špička ocásku zarůst černými chlupy, medvídě se vytáhlo jak Štaflík se Špagetkou dohromady a my, lidi, s napětím čekáme, zda se v rozpínavosti zastaví dřív, než nabude rozměrů sousedovic ovce. Ač jsem zpočátku byla veliký optimista a malovala si v duchu různé selankovité scény harmonického soužití v naší malé multikulturní smečce, vidět mi do hlavy, po pár dnech nám na dveře buší Srstka s Kubišovou. Proklínala jsem štěně pro jeho neohrabanost, nesamostatnost a nepraktičnost v lidském příbytku, myslí mi lítala nezveřejnitelně černá a nenávistná přání a potichu jsem soucítila se všemi, co přivazují psy v hlubokých lesích ke stromům. S postupem času musím konstatovat, že zatnout zuby a překonat toto období je při nejlepší vůli těžká výzva a nesnese slabých povah. Co si budeme vykládat, štěně je příšerný opruz. Vážně, nic mi nenamlouvejte. Nebo to vaše snad bylo klidné, němé, bezzubé, vybavené dvojitým močovým měchýřem či snad integrovaným bryndáčkem pod bradou? No tak.

Dlouho jsem se odhodlávala sepsat tento článek. Nějak jsem se nemohla z prvního negativního odstavce přelít do veselejších vod. Nejspíš už teď se na mě virtuálním tunelem nese snůška pokřiků: „Takoví, jako ty, by si neměli psa vůbec pořizovat! Dej ho radši někomu, kdo snese trochu nepohodlí a bude za tak krásného pejska vděčný! Co si myslíš, že je to kočka, která už z výroby přijde naprogramovaná jako inteligentní a samostatná bytost?“ V internetu jsem přečetla kvanta diskuzí (sice mi ze všech těch štěnd, čubin a báček cuká oko, ale aspoň vidíte, jak vážně to beru) a zjistila, že psí začátečníci se nesetkávají s velkým pochopením zkušených psovodů. Přitom většina z nich nejspíš potřebuje pouze slyšet, že bude líp. Za nejpřínosnější rady a informace ze všech těch virtuálních debat považuju tyto dvě:

1) Mějte štěně rádi
2) Štěně kouše, tak to prostě je

Ono je to někdy těžké, mít rád tvora, co vám vysává krev ze žil (někdy téměř doslova), ale opravdu to usnadní spoustu věcí. I za cenu, že se k tomu citu budete muset někdy nutit. Štěně kouše všechno a všechny, seznamuje se tak s okolím a je to pro něj forma kontaktu s ostatními tvory. Nezbývá než kňučet (efekt pouze občasný) a odvádět pozornost jinam. Vyplatí se mít stále při ruce povolené „kousací předměty”, které pohotově vrazíte do ozubené klapačky. Někdy zafunguje povel „Nesmíš!“ a „Pusť!“ je taky docela šikovné zaklínadlo. Byla bych nespravedlivá, kdybych si na našeho Alfa jenom stěžovala. Je tak chytrý, až mě to dojímá.

Nebudu zapírat, že minimálně jednou denně bych toho smrada zabila, psí oči nepsí oči, ale když vidím, jak je ten malý nekňuba učenlivý, jak nadšeně hopsá a projevuje radost, když ho pochválím, jak na „Ke mně!” běží tryskem s plandajícíma ušima (pokud tedy zrovna nežere kozí hovno, to má přednost), jak se kolem mě věčně šmrdolí a ukládá ke spánku na mých stojících nohách – rázem k němu cítím velikou náklonnost a věřím v lepší zítřky. Když se rozplácl o zeď při nahánění Lindičky a když ho venku cosi štíplo a on usedavě plakal, bála jsem se o něj jak o kočičku.

Ano, už týdny mám tragický spánkový deficit a jsem extrémně nevrlá, protože minimálně dvakrát vstávám a jdu se psem ven kvůli čůrání, a když zaspím správnou chvíli, mlátím uprostřed noci turbomopem, až se stěny otřásají. Ano, i přes den v jednom kuse stírám louže, které Alf vesele rozťapává po bytě, protože se dosud nenaučil signalizovat své potřeby a fakt, že čůral venku před půl hodinou ho netrápí. Ano, nebaví mě věčně tahat boty a nábytek ze psí huby a svoje ruce už vůbec ne. A ano, je mi líto kočiček, které se staly předmětem nevítaného psího zájmu a tráví většinu času ve výškách. Přesto na malém záškodníkovi nacházím pozitiva. Baví mě naše každodenní vycházky a pejskova přítulnost na odpočinkových zastávkách, baví mě jeho kladné reakce na povely a následná radost z pochvaly, baví mě jeho hloupoučký strach, že už nikdy neslezu z posedu zpátky za ním dolů :) A baví mě jeho plovací blány mezi prsty i nabývající podoba na krásnou maminku.

Nejvíc si však přeju, aby se pejsek dokázal naladit na kočičí svět a dovolil kočkám, aby ho měly taky rády. Zatím jediná, kdo z něj nemá náběh na psotník, je Lindička, mrňavá provokatérka, která se posadí na židli a vesele do psa buší ležérně nataženou packou. Když vidím, jak ta drobná nudlička leží na zádech a pes do ní ryje stoje přímo nad ní, nevím, zda to skončí tou výše avizovanou prokouslou tepnou nebo podrápaným krvácejícím čumákem. Zatím to končí tak, že obě zvířátka zůstanou hloupě koukat a Linda uprchne schovat se do gauče. Odtamtud bojovně vystrkuje packu a dráždí psa k nepříčetnosti. Za chvíli vyskakuje ven a bytem se řítí dvě chlupatá torpéda. Adélka psa nesnáší, ale drze leze do jeho pelechu a pije mu z misky, případně se krmí psími granulemi. Alf na oplátku v noci zabírá Adélčinu postýlku a slintá do kočičí fontánky. Jakmile dojde ke střetu, kočička syčí a prchá. Mášenka se drží v ústraní a psovi se zásadně a svědomitě vyhýbá.

Na závěr tohoto prvotního výlevu přikládám takové malé srovnání, které jsem zatím měla možnost odpozorovat na obou stranách, a z něhož plynou některé výhody i nevýhody spolubydlení se štěnětem, respektive s kočkou:

Štěněti úplně komicky snadno podáte prášek – Kočce nepodáte prášek bez prolití krve (ani s prolitím).
Zakázané předměty před štěnětem schováte nahoře na skříni – Zakázané předměty před kočkou musíte do skříně zamykat.
Štěně je šťastné vždy, když vás vidí – Kočka se většinou neobtěžuje vystrčit čumák z pelechu.
Štěně vám svou lásku projeví okusováním částí vašeho těla – Kočka vám lásku projeví hnětením vašich špeků.
Se štěnětem musíte chodit stokrát denně ven, aby se vyčůralo – Kočka si dojde na záchod sama.
Když se štěně napije, odkapává mu z huby voda mísená se slinami ještě tři metry od misky – Když se napije kočka, maximálně jí ukápne kapka z brady hned nad miskou.
U štěněte je naděje, že se bude řídit vašimi pokyny – Kočka na nějaké pokyny kašle a dělá si, co chce.
Štěně vás rádo doprovodí na vašich vycházkách – Kočka s vámi na vycházku nepůjde, leda byste šli vy s ní (a doufali, že se ještě téhož dne vrátíte domů).
Štěně má tendence žrát hovna – Kočka má tendence odmítat konzervičky, které byste si s chutí naservírovali sami.

Kočkám, psům a vydatnému spánku zdar!

stene

Příspěvek byl publikován v rubrice Obrazem, Události, Ze života se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 komentářů u Pes v domě, psychiatr za dveřmi

  1. MaxiPesFik napsal:

    Vždy jsem si myslel, že psychiatr zasahuje do vážnych problemů, ne že ho uvidím v nadpise članku o tom, že se v domě objavil pejsek :)
    Najsměšnější ale je, že jsem ten článek našel cez vyhledaváč když jsem hledal uplně jiný problem, dal jsem tam, že „psychiatr pro psa“. Bohužel uplně nic mi to nenašlo :(

  2. lentilki lentilki napsal:

    Máte pravdu, kdo by to řek, no a náš Alf je teď vedle žhářky Amandy Bynes, tak nevím, zda nadpis ještě nepřehodnotím :D Tak snad hledejte spíše zvířecího psychiatra/psychologa, třeba mezi nimi bude specialista na psy…

  3. Evka napsal:

    Upřímně, moc tě nechápu. Typické rozčarování člověka, který je zvyklý na kočky, o kterých doma pomalu ani neví. Copak kotě se nikdy nevyčůrá mimo záchod? Zvlášť kocour? Copak kočka neničí květiny, sedačky a závěsy? Neshazuje věci z poliček, občas nesežere něco pro lidi nepatřičného a nedrápe člověka za nohy, popřípadě ruce? Samozřejmě, že ano. Štěně, kotě či mimino, se všemi je to v podstatě stejné a je jen na tobě, jak individuálního jedince vychováš k samostatnosti. Pořízení psa vyžaduje konzultace s chovatelem a samozřejmě i nějakou pozornost, jako u dětí. Chápu, že je to určitá nadsázka, ale i přes to se mi tvůj blog zdá poněkud přehnaný. Miluji kočky i psy a rozhodně bych nic o nikom z nich něco takového nenapsala :-)

  4. Petra P. napsal:

    Rudolf Desenský je psí psycholog, teda jestli je to to, co hledáte.

  5. Petra P. napsal:

    Upřímně, je vidět, že opravdu nechápeš. :) Lelin humor holt není pro každýho, ale spoustě lidem se líbí, pokud máš pocit, že ty bys to psala jinak, tak ti v tom nic nebrání a založ si svůj vlastní. Co nechápu zase já, jsou všechny ty problémy, co máš s kočkama.. teda nevím, jestli to píšeš jen tak, ale normální to není… když kotě škrabe na nohách, znamená to, že se nudí a mělo by mít k sobě kamaráda na hraní. Totéž o kočce shazující věci. Když kočka šplhá po závěsech, nejspíš by se jí hodilo škrabadlo a jiné k tomu určené prostory, kde by mohla beztrestně lozit. Když kocour čurá v bytě, měl by se nechat vykastrovat, popř. je problém ve stelivu nebo někde jinde v domácnosti. Jestli by sis neměla raději přečíst něco o kočce v bytě než tu kritizovat Lelin blog.(!)

  6. Miriam V. napsal:

    Kurňa, že já s chovatelem raději nekonzultovala pořízení dítěte… by mi pak nedrápalo po nohách a nečůralo mimo záchod :D

  7. ivetaK napsal:

    Kéž by takto lamentujících chovatelů (lépe se hodí výraz „sloužících“) psů a koček bylo víc, mnohem víc… Evka opravdu nepochopila. Kolik je seriozních majitelů, které křivé slůvko nevypustí proti svému mazlíčkovi z úst – zato klidně vypustí mazlíčka ze svého života, pokud nastane nějaký problém a je ještě dobře, pokud ho vypustí u útulku a ne do lesa či u cesty, Ano, společně s lentilkou často lamentujeme nad svými hajzlíky, používáme výrazy otrlých dlaždičů a tvrdíme, že těm potvorám chlupatým zakroutíme krkem a jestlipak to máme zapotřebí…. Přitom se vše v našem životě točí kolem nich, všechno jsou to „zachráněnci“ a „úTuláčci“ Lentilka pomáhá útulkům, našla domov několika vypuštěným a opuštěným koťatům a to co si zažívá kolem léčení těch chlupatých hypochondrů rozhodně není záviděníhodné. Kritika tady rozhodně není na místě, řekla bych, že je přímo nemístná :-)
    A Alfík je na zcela správném místě, líp si vybrat nemohl… No… možná… u mě :-D ?
    Neee, blbý vtip, tady by zvlčil, jako všichni ti hajzlíci, co mi tady skáčou po hlavě i egu :-D

  8. Sam napsal:

    Je to dokonalý článek :-) Zrovna teď s přítelkyní řešíme to samé :-) Jak přesné :-D :-D :-D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.