Stříhání ovcí aneb Furminátor útočí

Boj s kočičími chlupy se tu už řešil. Téma si však s nastalým jarem a časem megalínání zaslouží zvláštní připomínku.

Dlouhá léta jsem kočky odchlupovala pomocí hezkého a poměrně schopného drátěného kartáče od Hagenu, až se jednoho dne ucho utrhlo. Tedy rukojeť zlomila. Spravila to izolepa, ale to už v českých kočičích kuloárech vystrkoval růžky zázrak a spása všech zvířecích kadeřnických salónů a já měla skvělou záminku tento vynález do domácnosti pořídit též.

Babetku s vždy dokonale upravenou a nikoho neurážející srstí česat nebylo třeba. (A i kdyby bylo, stejně by se nečesalo, protože, cituji, zaprvé Babetka je krásná i bez česání a zadruhé kartáč je ďáblův nástroj, kterým ji chci beztak stáhnout z kůže a z té pak udělat podložku do Adélčina pelíšku. Frrrr! a teleportovala se někam pryč.) Zato Máša a spol. aneb Chlupatice s. r. o., to je jiná liga.

Na rozdíl od malé mourinky s decentním kožíškem obě disponují hustou izolační vrstvou s nadpřirozeně polétavými vlastnostmi, jejíž schopnost regenerace je zcela v rozporu se všemi biologickými zákony. Jinak řečeno – kudy projdou, tudy línají. Na koho usednou, ten je poctěn štědrým vzorkem hebkého biomateriálu. K čemu jedlému přičichnou, v tom budete lovit chlupy, než/až to dáte do pusy. Proto je třeba eliminovat srst česáním. Naštěstí se mu nebrání. Naopak, jsou z něj nadšeny a očka jim zasvítí, i když jim ukážu svůj lidský hřeben a klidně si jím hned nechají přičísnout pěšinku (kdekoli na těle).

Mášenka vzorně spolupracuje (způsobem sobě vlastním), nastavuje hlavičku (nejraději si nechá česat tváře – že to má pramalý odchlupovací efekt, ji nezajímá, může se uvrnět), načež sebou sekne na záda, nechá si chvíli česat břicho, pak začne vrčet, že jsem drzá, zvedne se a vyžaduje česání za pochodu. Rázuje si sem a tam po pokoji a já za ní klušu jako pitomec a snažím se dočesat zbytek černého kožichu včetně ocásku. S oblibou se zastavuje pod nízkým stolkem, kam se nedostanu, a kouká, proč se nic neděje. Pak někde vyštrachám Adélku a zcivilizuji i tu – nijak neprotestuje, také hned spouští motor a je všeobecně spokojena. Tedy dokud nezavadím o nějaké zakázané území (které se nepředvídatelně obmněňuje).

Od doby, co na tento proces používám Furminátor, si myslím, že moje kočky jsou příčinou vzniku plemene sphynx. Všechny sphynxí chlupy jsou na naší Mášence a Adélce! Kde by se jinak ty hromady srsti braly? Z jednoho (poměrně) malého zvířátka těžko! Po krátkém kosmetickém zásahu leží na podlaze dva objemné kopce, šedivý a černý, ze kterých byste bez nutnosti většího šetření snadno uplstili svetr volného střihu. A nejhorší na tom je, že původní držitelé těchto kopců vypadají a pelichají pořád stejně!

Příspěvek byl publikován v rubrice Testujeme se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u Stříhání ovcí aneb Furminátor útočí

  1. Pingback: Něco na (nejen) psí vlásky | lentilki… má kočky (a psa)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *