Perská pacientka (politováníhodná příhoda)

Představuji pravou princeznu: pěknou, pokojnou, přátelskou, přítulnou, patřičně pyšnou peršanku Píďu! (Průkaz prokáže původ, pakliže pochybujete.) Píďa přes poledne polehává, pod pupíkem plyšový polštářek. Pokukuje posmutněle po paničce Petře. Petra přemýšlí: „Pročpak Píďa pospává? Poledne patřívají pobíhání, povykování, prohánění provázků.“ Podstrojuje přítelkyni pstruha, parmu, pečínku, pak pamlsky proti plstnatění. „Papej, překrásná papulko!“

ilustrační foto: © Heikki Siltala 2004-2012 (catza.net)

Píďa potravu přehlíží, počíná pčíkat, pokašlávat. Předevčírem počůrala předložku. „Patrně prochladla,“ připouští Petra. Poněkud panikaří, proto peršanku přemlouvá: „Pojď, pojedeme, poblíž postavili prestižní polikliniku.“ Píďa protestuje. Petra pomalu připravuje prostornou přepravku. Pídino přání prosté – propadnout pod podlahu! Petra Píďu polapí. (Potřebovala pouhých patnáct pokusů.) Přestože pojedou postarším pohodlným Puntem, Píďa pláče. Petra pozoruje provoz, podupává po pedálech, přeřazuje pákou, přičemž pokukuje po peršance. „Povím pohádku, poslouchej!“ Píďa pořád pláče, packou plácá po plastu. Plkající Petra přibrzďuje. Poliklinika po pravici. Petru předbíhá paní přicházející po parkovišti. „Paní, promiňte, potřebuju pronto prohlédnout pacienta“, prosí Petra. Paní přívětivě přikyvuje, pouští Petru: „Pochopitelně, pískomil počká, poběžte!“

Petra popisuje příznaky. Pracovník polikliniky pozorně poslouchá. Pak prohlíží prskající peršanku. Podrobně probírá potíže, pátrá po příčině. Promačká páteř, prozkoumá pysk, poslechne plíce. Poučuje: „Prosté prochlazení. Prakticky potřebuje pouze píchanec, pak předepíšu prášky!“ Petra platí, peneženka poté prázdná. „Pohlídejte příjem pití. Přijďte příští pondělí,“ připomíná proškolený pán. Petra přikyvuje, poté pospíchá pryč, pod paží pištící Píďu. „Ponižující patálie! Předvídám pokračování!“, prorokuje Píďa pesimisticky.

Po příjezdu pouští Petra peršanku proběhnout. Později podezřele přátelsky povídá: „Píďo, pojď, potřebuješ prášek!“ Píďa prská: „Potřebuju? Plácáš pitomosti, podlá paničko!“ Petra pyskuje: „Proklaté pilulky, poněkud předimenzované pro perskou pidipusinku!“ Prozkoumá polici plnou publikací – poradí profesionální pisálkové? Petra prolistuje příručky, prostuduje pár praktických příkladů, pak plánuje provést pokus – použije pomocnou pistolku, prášek popatlá paštikou. „Paráda, proces podání prášku proběhne pohodově, přinesu Píďu.“

Petra prohledává pelíšky, postel, peřináč, pařeniště, pračku, potrubí… „Pláchla, potvora!“ Předsíň prázdná, pokoj pustý. Petra pobíhá po pokoji, přemýšlí. Pak prohlédne palmu. Prapodivné – palma překvapivě pčiká. Poplašená Píďa předstírá psotník. Petra peršanku přidrží. Potom pistolkou podává paštikou provoněný prášek. Píďa plive, prská, prokusuje Petře prsty, pekelně pelichá. Popírá paniččin progresivní přístup. Po padesáti příšerných pokusech prášek polyká. Petra Píďu pohladí, pomuchlá. „Příště půjde procedura poklidněji…,“ přemítá, pravda, poněkud pochybovačně.

Prchající Píďa proklíná prášky, polikliniku, paštiku, paničku. „Petro pošetilá, pros Peithó*, protože přikazovat peršankám působí pouhé peklo! Pffff!“

___________________________
* bohyně lichotivého přemlouvání

Příspěvek byl publikován v rubrice Ze života se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *